Opatství ve Villers

Historie

Založení V roce 1146 prišli, z Clairvaux (Champagne) do Villers na pozvání pána z Marbais a jeho matky Judith a na popud svatého Bernarda, opat, dvanáct mnichu a pet konvršu, aby zde založili opatství (Villers I). Po nekolika mesících reholníci zvolili níže v údolí konecné umístení kláštera (Villers II). Místo melo nekolik predností: dostatecne odlehlé údolí, dostatek vody a stavební materiály na dosah ruky. Vrcholné období Puvodní budovy již neexistují, klášter byl totiž v prubehu celého 13. století, v období jeho duchovního i svetského vrcholu, kompletne prestaven (Villers III). Nekolik opatu bylo v této dobe zvoleno do vysokých církevních hodností. Zachované texty se zminují o mnoha mniších a konvrších ve spolecenství. Podle kroniky žila v tomto období v kláštere stovka mnichu a trikrát tolik konvršu. Pozemky zahrnovaly na deset tisíc hektaru rozprostírajících se mezi Antverpami a mestem Namur a byly obhospodarovány ruznými grangiemi. Krome jiného požívalo Villers ochrany mocného knížete Brabantského.

Vývoj
První vnitrní problémy se objevily na konci stredoveku (snížení poctu konvršu,…). Od 16. do konce 17. století prožívá klášter období klidná i bourlivá, behem kterých mnichové místo kvuli ohrožení devetkrát opustili. Naopak 18. století je pro klášter druhé zlaté období, behem kterého jsou stredoveké budovy prestaveny v neoklasicistním slohu.
V roce 1796 byl klášter francouzskými revolucními úrady zrušen a prodán jako státní majetek obchodníkovi se stavebním materiálem. Po celé 19. století pritahovaly majestátní ruiny kláštera romantiky. První obnovy zapocaly v roce 1893. Na nové rozsáhlé práce na obnove bylo poté treba cekat až do roku 1984.

Slovník Cisterciácký : náležející náboženskému rádu ze Cîteaux. Klášter v Cîteaux (Burgundsko), založený v roce 1098, se snažil o návrat ke znení a prísnému dodržování Rehole svatého Benedikta. Predevším na popud svatého Bernarda se od pocátku 12. století rád zacal rozširovat. Postupne získal mezinárodní strukturu založenou na "ústave" (Charta caritatis), na hierarchických vztazích mezi kláštery a na všeobecném shromáždení (každorocní Generální kapitula v Cîteaux). Konvršové : laictí bratri, kterí si zvolili asketický život v komunite. Konvršové meli odlišný vzhled (fratres barbati) a žili vlastním zpusobem života. Neznali latinu (illiterati), pracovali predevším na polích a casto bydleli na grangiích. Pres svoje vyloucení z mnoha druhu liturgických ceremonií patrili konvršové k mnišskému spolecenství. Celé stavební rozložení cisterciáckých klášteru je založeno na oddelení prostor vyhrazených mnichum (východní cást ambitu) od prostor pro konvrše (západní cást). Grangie : zemedelské hospodárství s budovami a pudou. V péci o rehabilitaci rucní práce udelali cisterciáci z grangií zarízení pro správu svých pozemku. Tucet konvršu na každou grangii, avšak nekdy mnohem více, zajištoval práce. Postupné snižování poctu konvršu nutilo cisterciáky postupne upouštet od prímého provádení prací na jejich nemovitostech ve prospech laických nájemcu. Novic : osoba, která tráví v náboženském rádu období ucení, po nemž složí svuj reholní slib. Rád svatého Benedikta predepisuje jeden rok noviciátu, po nemž se muže kandidát, pokud si to preje, svobodne vrátit do svetského života. Rád : normativní text popisující každodenní povinnosti spolecenství mnichu. Rád svatého Benedikta, sepsaný v 6. století v Monte Cassinu (Itálie), se vyznacuje rovnováhou mezi životem duchovním a praktickým.

Klášter V 17. Století

Ohrívárna (1) byla ve 13. století jediná místnost spolecenství, která byla vyhrívaná, a která byla spolu s kuchyní vybavena krbem. Postupne s rozširováním krbu v kláštere ztrácí svoji roli. V 18. století sloužila ohrívárna jako príležitostný refektár pro mnichy. V tomto období vznikla chodba k velkému refektári.

Mnišský refektár (2) byl vybudován ve 13. století. Byl rozdelen na dve lodi radou peti sloupu nesoucích vysokou krížovou klenbu. Místnost se vypínala do výšky dvou pater a byla osvetlována vysokými delenými okny. V kuchyních (3) se zachovaly základy velkého krbu s centrálním ohništem. Mezi kuchynemi a refektárem konvršu se pravdepodobne nacházel úrad celeráre (ekonom nebo správce kláštera) (4). Lékárna (5), umístená nad silnicí, byla vybudována v roce 1784. Priléhá na severu k novému mnišskému špitálu a na jihu k zahrade s lécivými rostlinami.

Krídlo konvršu zahrnuje nekolik budov: na jihu refektár (6), u kostela cellarium (sklad potravin) (7) a dormitár v patre. Na západe, ve vzdálenosti 22 metru od této budovy, se nachází nejspíš konvršský špitál (8).

Komplex brány (9) s priléhajícími stavbami, jako je návštevnická kaple, sloužil k vítání a kontrole príchozích do kláštera. Na zacátku 13. století se komplex rozkládal kolem jediné brány. Kolem roku 1280 byla na západ od první brány ve vzdálenosti 30 m pristavena vnejší, tzv. Bruselská brána. Dodnes se zachovalo pouze prízemí Bruselské brány s prujezdem pro povozy a peší brankou. Vnitrní brána byla v 18. století zbourána pro zvetšení "vstupního nádvorí" neboli také "nádvorí práce" (10).

Dum pro hosty (11), založený kolem roku 1240, byl schopen pojmout nejméne sto návštevníku a poutníku. Byl v nem v patre dormitár a v prízemí velký sál s krbem. Tento sál sloužil predevším jako refektár. V 16. století byl dum pro hosty premenen na pivovar. V té dobe byl v zadní cásti sálu vybudován nový krb.

Dílny (12), vybudované v 18. století, zahrnovaly postupne vestiarium, prádelnu, stáje, kovárnu, dílny koláre, truhláre a ebenisty.
Podle povesti urcil konecné umístení kláštera sám svatý Bernard zaražením své hole do vrcholu kopce Robermont. Dlouho byl na tomto míste uctíván dub vyrostlý z této hole. Tuto legendární událost pripomíná kaple Svatého Bernarda (13), vybudovaná v roce 1715.

Kostel (14) je se svou délkou 94 m a klenbami lode dosahujícími výšky 23 m nejimpozantnejší stavbou mezi ruinami. Je považován za jednu z prvních gotických staveb v našich zemích. Jeho budování zapocalo v roce 1197 v románském stylu, jak dokládá vstupní portál. Od roku 1210 byl pak v následných fázích až do roku 1267 zvolen vznosnejší a svetlejší styl gotický. Presto byla zachována prostota a strídmost charakteristické pro cisterciáckou architekturu. Jednou ze zvláštností kostela je opakované použití okulu (kruhové okenní otvory) v kombinaci s delenými okny, která delají z knežište jedinecný stavební prvek. V 18. století bylo prucelí zrekonstruováno v klasicistním slohu, dodnes se z neho však nic nezachovalo.

Rajský dvur (15) sestává z nádvorí obklopeného galerií, spojující jednotlivé cásti kláštera. Tento prostor byl vyhrazen mnichum. Na západe se nacházela ulicka, ve které se shromaždovali konvršové. Ta byla v 15. století zrušena. Z ctvercového rajského dvora se stal po rozšírení dvur obdélníkový. Naproti vchodu do mnišského refektáre se nacházelo lavabo, dnes nezachované.

Armarium (16), nebo také knihovna, byla urcena k ukládání textu, které si mnichové pujcovali pro ctení v rajském dvore nebo ve svých celách.

V kapitulní síni (17) se denne scházeli mniši, aby zde pod predsednictvím opata cetli kapitoly z Rádu, diskutovali o prohrešcích proti nemu a probírali aktuální záležitosti. Ve stredoveku zde byl také volen opat. Na denní kapitulu meli prístup pouze mniši. Novicové a konvršové byli zváni na kapitulu pri výjimecných príležitostech. V tom prípade obsadili východní stranu krížové chodby, kde mohli naslouchat pres okenní otvory síne.

Hovorna (18) nebo také auditorium, pracovna prevora (zástupce opata), je jediné místo v kláštere, kde meli mniši povoleno pod dohledem prevora spolu mluvit. V ostatních prostorech se komunikace odehrávala pomocí pevne daných gest.
Schodište vede do mnišského dormitoria (19) v patre. Puvodne to byla jedna velká spolecná místnost, kde mel každý své lužko. Pozdeji byl prostor rozdelen na samostatné cely. Dvere ve stene priléhající ke kostelu vedou na schodište, které používali mnichové pri ceste na nocní mši. Denní schodište se nachází v krížové chodbe na té strane, kde se nachází plastika ležící postavy.

Mnišský sál (20), nekdy nazývaný scriptorium, je místo, které je urcené ke studiu a vykonávání menších prací. Puvodne nebyl delený.
V mnišském špitále (21), postaveném ve 13. století, se strídají okna s výklenky. Kolem roku 1600 byl prestehován do bývalé budovy konvršu. V 18. století byla v patre vybudována knihovna s velkými okny. Vstupovalo se do ní velkým schodištem na jihu, z nehož se dochovalo nekolik prvních stupnu.

Opatský palác (22), sídlo opata, byl vybudován v letech 1720 - 21 v neoklasicistním slohu. Pred ním je cestné nádvorí (23) a doplnen je terasovými zahradami (24) s fontánami a partery.

Monumentální schodište se 125 schody vedlo do kaple Panny Marie z Montaigu (25), která byla postavena v roce 1613 na osmiúhelníkovém pudoryse. Ve své dobe v ní byla zázracná socha Panny Marie z Montaigu, darovaná klášteru biskupem z Antverp.

Vidíme odsud vinohrad (26), Namurskou bránu (27) a budovu stájí a grangie (28), rozdelenou železnicí na dve cásti (1855).
Opat zároven vykonával jako svetský feudál nižší a strední soudnictví. Jako duchovní vudce mel také právo trestat nedisciplinované mnichy. To také vysvetluje prítomnost vezení (29).

Nejstarší cásti mlýna-pekárny (30) pocházejí pravdepodobne z konce 12. století. V dobe mnichu mel mlýn tri kola. Od 19. století byl mnohokrát prestavován.

Opatství je pretínáno rekou Thyle (31), zregulovanou a zaklenutou v délce 271 m. Mnichum sloužila jako hlavní sberac odpadních vod.

1.dubna až 31.ríjna: 10 - 18h
1.listopadu - 31.brezna: 10 - 17h (v úterý zavreno)
nebo podle predchozí domluvy Otevírací doba

Zavreno: 24, 25, 31.prosince a 1.ledna

Príjezd

Dálnice E 411 (exit 9)
N 25 smer Nivelles (exit Villers-la-Ville)

Dálnice E 19 (exit 19)
Obchvat Nivelles R 24
N 25 (exit Villers-la-Ville)

Vlak: linka c.140 Ottignies - Charleroi,
2 km od stanice Villers-la-Ville

Informace a rezervace
Abbaye de Villers-la-Ville nezisková organizace
Správa klášterního komplexu

Klášterní mlýn
Rue de l'Abbaye, 55
1495 Villers-la-Ville - BELGIE
tel. : +32 (0)71 88 09 80
fax : +32 (0)71 87 84 40
e-mail : accueil@villers.be
Internet : www.villers.be